PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapely, které se pohybují v takzvaném progresivním ranku, dělíme na dvě zásadní podskupiny. Ty, které se vyhřívají v stáji slovutných InsideOut Music, a ty, jež se do ní úpěnlivě snaží dostat. Jakmile se konečně poštěstí, zbystří posluchači progesivního rocku/metalu jako lační důchodci na zlevněné mléko.
Londýnská šestice HAKEN, kterou vede dravý klávesák Richard Henshall (též známý z angažmá v TO-MERA), sklízí vavříny právě v těchto dnech, kdy na pulty míří jejich třetí počin „The Mountain“. Deska, která začíná intimními tóny klavíru je dokonalou ukázkou progresivního metalu, jenž ve skutečnosti nijak progresivní není. Ponecháme-li tuto hojně diskutovanou škatulku stranou a soustředíme se na to hlavní, dostaneme hodinovou porci instrumentálně vytříbené muziky plné melodií, zvratů, ale rovněž i hřejivých baladických momentů, které ocení romanticky založené posluchačstvo nebo jejich přítelkyně, které díky nim budou na chvíli tolerovat to všudypřítomné kytarové/klávesové/vícehlasé kejklení.
Rytmicky velmi bohatá deska, úzce se držící mantinelů, které kdysi stanovily kapely jako FATES WARNING, DREAM THEATER nebo powermetaloví THRESHOLD doplácí právě na malou koncentraci vlastních nápadů. Mluvíme-li totiž o hudbě samotné, nelze jí prakticky cokoliv vytknout. Na mysl se bohužel derou i slova o nepůvodnosti, neboť tu se zablyští moment jako od PAIN OF SALVATION, tu dostanou příležitost stále oblíbenější BEARDFISH, tu zase na chvíli již zmiňovaní THRESHOLD, YES, NEAL MORSE, OSI, BARONESS nebo se dostaneme až k posledním deskám norských LEPROUS. Ti by však při momentální „formě“ takovou parádu brali všemi deseti, obzvlášť pak Einar Solberg, který by si měl od Rosse Jenningse příště nechat poradit, jak ten svůj čajíček nepřesladit kýblem medu.
V konečném důsledku stojím nerozhodný na rozcestí. Že by snad dostal producent Jens Bogren tolik prostoru? Či je to dáno Rossovou barvou hlasu, za kterou by pro svou revivalovou věrnost byl v talentových soutěžích odměněn medailovými pozicemi? Jisté však je, že ačkoliv se nahrávka poslouchá jedna báseň a je plná skvělých nápadů, více než samotný poslech zaměstnává smysly mozkem spuštěný vyhledávač progresivních análů.
Londýnští HAKEN na své třetí desce úspěšně skládají zkoušku z progresivního učiva, výsledek však svým vyzněním nevyžene pochybnosti o využití "taháku". Deja-vu, nebo precizní práce? To je to, oč tu běží!
7 / 10
Richard "Hen" Henshall
- kytary, klávesy
Ross Jennings
- vokály
Charles Griffiths
- kytary
Tom MacLean
- baskytara
Diego Tejeida
- klávesy
Ray Hearne
- bicí
1. The Path
2. Atlas Stone
3. Cockroach King
4. In Memoriam
5. Because It's There
6. Falling Back To Earth
7. As Death Embraces
8. Pareidolia
9. Somebody
10. Bonus Track: The Path Unbeaten
11. Bonus Track: Nobody
Fauna (2023)
Virus (2020)
Vector (2018)
Affinity (2016)
The Mountain (2013)
Visions (2011)
Aquarius (2010)
Vydáno: 2013
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 69:18
Produkce: Jens Bogren
Moc příjemnou desku natočili tihle HAKEN. Má povedený zvuk, skvělé instrumentální výkony a vůbec se zdá být vhodným kandidátem na čelní umístění v progmetalových tabulkách za rok 2013, jenže... jenže je tu zpěvák Ross Jennings, který je sladký, falzetový a v některých případech má barvu hlasu až nepříjemnou a pak také neoddiskutovatelný fakt, že si HAKEN berou od slavnějších kolegů plnými hrstěmi, často více než by bylo zdrávo a je to zkrátka slyšet. "Mountain" je určitě příjemný slepenec s několika opravdu výživnými momenty, HAKEN ovšem hákují v montérkách a dělnickém potu a na lehkost a vlastní kvádro to bohužel pořád ještě není...
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.